Začínám odměňovat všechny, co se o mě starají úsměvem! Nedávám ho ale zadarmo – musíte na mě mluvit nebo něčím chrastit nebo mávat. Radost mi ale trochu kalí slzící očičko a prdy – nevím, jestli mě víc trápí to bolavé břicho nebo ta trubička, co mi ji máma strká do zadku! Jo a vážím
Dost se divím, jak je ten svět velikej! Po dvou týdnech se mi nějak rozjasnil svět a konečně vidím, kde to bydlíme a jak to mají naši doma zařízený. Je to docela zábava všechno prozkoumávat. Nejlepší ale je, když mě máma dá v lehátku na stůl a můžu sledovat, jak vaří. Taky mi dali do pusy něco gumovýho a moc mi to nechutná, ale když chci usnout, je to docela fajn. Jen kdyby se mnou tolik nemlátili v té kolíbce….radši bych teda, aby mě nosili na rukou…
